Páté výročí odstranění arcibiskupa Bezáka z Trnavy

Události v tzv. kauze Bezák už dávno nemají frekvenci dní nebo týdnů, nýbrž přešly do rytmu roků - výročí jakoby dávno minulých událostí. Ten příběh má být zapomenut - ale není. Proč byste si jinak vy, milý čtenáři / milá čtenářko, otevřel(a) tyto stránky?

U příležitosti pátého výročí odstranění arcibiskupa Bezáka ze služby v trnavské arcidiecézi vyšly dva obsáhlé texty Františka Mikloška, který si od počátku uvědomil nebývalost toho, k čemu tehdy došlo, a tento názor tlumočí i nyní ve svém komentáři na serveru Postoj a v rozhovoru pro Denník N.

A co autor těchto webových stránek? Vnímám událost stejně palčivě jako před pěti lety, kdy jsem se s ní začal seznamovat. Stejně jako je nemravné svévolně vyhnat manžela/manželku ze společného domova, je nemravné svévolně odstranit kněze či dokonce biskupa ze služby církvi, které on zasvětil svůj život. Že šlo o svévoli, je více než zřejmé z nabídky, že odvolání nebude 2. 7. 2012 zveřejněno, pokud se arcibiskup dostaví do kurie. Žádný dekret - ale hlavně žádný mravní delikt, jak jasně prohlásil pražský arcibiskup kardinál Duka.

Letos se mi v souvislosti s výročím kauzy vrací před oči scéna z filmu Tengize Abuladze Pokání z 80. let 20. století. Na zahradě komunistického pohlavára se stále znovu objevuje mrtvola jeho otce, kterou kdosi vyhrabává z hrobu. Mnohým může připadat připomínání kauzy podobně bizardní aktivitou. Možná - každopádně jejím smyslem je připomínat nutnost pokání těm, kteří svévolným rozhodnutím zranili společenství církve.